Ach, jak slibně zněla v zvukovodu ona představa závěrečné veselky na lodi! Jak slibně! Leč od prvního momentu nacházel jsem mnoho karambolů. Dostati se z DAMU na ono vzdálené místo zdálo se býti trestem. Povozem tramvajovým bylo nutno jet více než deset minut. A to jest nemilé. Byl jsem vystresován.
Když jsem zjistila, co se bude v pátek večer na Zlomvazu dít, uvědomila jsem si, že pořadatelé akce bezpochyby nastavují zrcadlo dnešní společnosti. Fotbal. Fotbálek. Fočus. Kopaná. Každý ho dnes hraje. Tento sport ale nikdy nepatřil k mým oblíbencům – vždycky jsem se raději oddávala tajům čínského umění čchi-kung. Doufala jsem ale, že bych mohla v Sokolovně potkat Lakšmí, a tak jsem přeci jen vyrazila.
Co je vědomí? Co je nevědomí? Co je mysl? Ty a mnohé další otázky si klade performer Arman Kupelyan společně s tvůrčím týmem inscenace Playground of the Unconscious Self, která zakončila třetí festivalový den a přiblížila divákům tématiku nevědomí. Kupelyan vytvořil originální postavu, s jejíž pomocí demonstruje útržky z vlastního vnitřního světa. Zároveň vytváří dialog mezi personifikovaným nevědomím a osobou, ve které je uvězněno, či se samotným divákem.
Jeden byt za pandemie a návštěvník na objednávku. V pátek uvedli studenti mezinárodního programu autorského herectví na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU inscenaci vlastního textu The Visitor. Autory dystopického dramatu jsou Natali Spasova a Viktor Buzharov, který v představení také sám vystupuje. Inscenace stojí především na postupném odhalování příběhu a fikčního světa, který není tak vzdálený od naší reality.
Katedra činoherního divadla pražské DAMU uvádí drama Mariuse von Mayenburga Perplex. Diváci Zlomvazu měli možnost inscenaci zhlédnout ve čtvrtek v prostorách jedné z činoherních učeben. V ní stojí čtvercový, čistě bílý půdorys o dvou bílých stěnách se zadním vchodem, jedním gaučem, konferenčním stolkem a kytkou. Celá místnost je o pár stupňů natočena k divákům. Je to sterilní místo, které má být domovem. Upuštění od zútulnění takto osobního prostoru jednoznačně odkazuje k tématu ztráty domova. Od počátku tušíme, že s bytem něco není v pořádku. Tenhle byt zkrátka trochu smrdí.
Ak by som si mala spomenúť na najväčšie divadelné zážitky tohtoročného festivalu Zlomvaz, bolo by medzi nimi rozhodne bábkové predstavenie Veľké putovanie Vlasa a Bradu. Inscenácia, ktorej autormi sú bábkoherci z magisterského štúdia na bratislavskej VŠMU, je veľký úlet z ich strany aj pre diváka. Od začiatku predstavenia si ho užívate so zvyškom hľadiska, smejete sa, uškŕňate vďaka teleportu do detstva pomocou hereckých výkonov a humoru pre vzdelaného diváka.
Co je to luminofor? Luminofor „je inscenovaný koncert napsaný pro nástroj z jiného světa. Nástroj vytažený z hloubi černé díry, kde se realita potkává s nekonečnem,“ odpovídá mi anotace autorské inscenace Matěje Šumbery a Emila Rothermela. Když se ale ponořím do větší hloubi internetu (Wikipedie), dozvídám se o luminoforu další informace, které v mé hlavě s předchozími nekorelují: „Luminofor je látka schopná pohlcovat energii ze záření a následně ji vyzařovat ve formě světla. Luminoforem je pokrytý vnitřní povrch všech zářivek, některých výbojek a je jím pokrytý LED čip u světelných diod svítící bílým světlem.”
Ženská prostituce je ožehavé, ale v umění atraktivní téma, kolem kterého stále panuje spousta mýtů, stereotypů a předsudků. Dostane se mu v tanečním provedení originálního zpracování?
Poslední den letošního ročníku festivalu Zlomvaz byl, mimo jiné, věnován jedné z moderovaných diskusí s lákavým názvem Čokoládová koupel. Akce se díky teplému červnovému počasí mohla odehrát na střeše DISKu.
Jedním ze závěrečných bodů programu letošního festivalu Zlomvaz byla inscenace Equus. Adaptaci díla britského dramatika Petera Schaffera přivezli studenti brněnské JAMU. V úsporných prostorech jednoho z ateliérů dokázali zprostředkovat dynamický i působivě mystický zážitek.
Kdesi hodinu cesty za Moskvou se nachází malé městečko s pár obyvateli. Je těžké se do něj vůbec dostat, okolo projíždějící vlaky tam totiž málokdy zastavují. V místním obchodě seženete sotva pár vajíček, konzervy, alkohol a sirky. A když půjdete pěšky kousek doleva směrem k lesu, ocitnete se před domem, jehož tajemná zákoutí se svými příběhy se vám pomalu začnou odkrývat.
Projekt, který vznikl během třetí vlny pandemie na Slovensku, si určuje za cíl přinést výpovědi o snech i bolestech studentů herectví na Akadémii umení v Banskej Bystrici. Po uvedení v Praze zanechal otázku, jestli covidové projekty s terapeutickým podtextem (nebo přímo účelem?) mají potenciál obstát před živým publikem.
Nakladatelství Argo v roce 2017 vydalo útlou novelu a prvotinu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn. To, že kniha sklidila obrovský úspěch, se projevilo nejen získáním Magnesie Litery, ale také tím, že si hned dva divadelní soubory čerstvou novinku vybraly k inscenování. První byla pražská Meetfactory, jako druhý se novelou inspiroval brněnský soubor Reverzní dveře z JAMU. Novela v sobě nese ryze aktuální téma globalizace a dotýká se i společensky diskutované klimatické krize.
Na les môžeme hľadieť ako na priateľa, ako na bezpečný priestor, ale aj ako na miesto, kde nám môže čokoľvek ublížiť. Aj v detských očiach sa to tak môže javiť. A čo tak ešte v očiach dieťaťa, ktoré sa na putovanie lesom vyberie samo?
Autorská inscenace Umlčané studentů Vysoké školy múzických umení v Bratislave vznikla jako reakce na situaci v Afghánistánu, zejména na systematický útlak tamních žen. Zároveň hledá odpověď na otázku, jak lidé v západní společnosti na lidské utrpení reagují, zvlášť pokud je jim poměrně vzdálené.
Podvečer páteční utápěl jsem v lihu, neb nebylo jiného východiska. Poté, co jsem frivolní Jiřině předal slovník spisovné češtiny, aby se konečně naučila správnému používání slov, zavedl jsem své kroky ku střeše DISKu. Opět. Objednal jsem si nápoj, jenž zove se Teleport.
Vladimír Novák je vědecký pracovník a odborný asistent na KALD DAMU, pedagog režie a divadelní antropologie v rámci studijní specializace Divadelní tvorba ve specifických skupinách. Je tvůrcem a garantem stejnojmenného projektu (dříve Divadlo jako socializační možnost), který je realizován od roku 2000 v Zahradě, poskytovateli sociálních služeb Kladno. V roce 2003 založil uskupení Divadlo 4XPĚT, které se později přejmenovalo na Divadlo Vzhůru nohama. V současné době se ve své umělecké činnosti věnuje převážně integračním divadelním aktivitám s lidmi s mentální retardací. Vydal několik publikací, např. Výtvarná tvorba lidí s postižením – na hranici mezi uměním outsiderů a art brut. Dramaturgicky a režijně spolupracoval s Divadlem Continuo, Divadlem Nablízko, Divadlem Lampion a Středočeským divadlem Kladno.
Třetí den Zlomvazu jsem se rozhodla napravit své chyby z prvního dne a zabalit si více kamenů pro štěstí. Výjimečně jsem upřednostnila zástupce z vlastní rodinné sbírky – žlučníkové kameny, které se v naší rodině předávají z generace po generaci.
Pohádka o lese, léčivých bylinách, ale i o kopřivách, o Sestře a Bratrovi, lidské hamižnosti, dobrotě a souladu s přírodou. Především ale společné prožití času v šeru mezi vůní sušených rostlin. To je inscenace Lesem studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.
Marie (Barbora Lohniská) přichází 1. května večer z práce do jednoho z mála prostředí, kde se cítí opravdu komfortně a jistě – do svého malého útulného bytu. Dnešní večer pro ni ale zdaleka nebude tak klidný, jak se jí zprvu zdálo. Navštíví ji totiž víla lásky (Kateřina Dojčánová) a pokusí se její život vyslat nečekaným směrem, zcela mimo čtyři bezpečné stěny.
Konec čtvrtečního dne byl věru prapodivný. Byl jsem znaven z večerů předešlých. Kolik bezesných nocí je člověk nucen během festivalu prožíti, než zemře zcela? Nepomohlo ani to, že jsem v redakci vypil všechno kafe, které mělo vystačiti až do konce Zlomvazu. Začínám pociťovat neblahé palpitace mého srdce. Můj hrtan zdá se býti z neustálého kouření ve stádiu rozpadu. Snad opravdu brzy ulehnu v hrob. Smutno mi je jak v hodině smrti. Tak teskno všude, kam zří zrak.
Introverze a divadlo, jde tahle kombinace vůbec dohromady? Že se nejedná o jasné neslučitelné protiklady, ale pouze o jedno z možných nazírání na divadlo jinou perspektivou, dokazují tři studentky KALD DAMU v inscenaci Divadlo introvertů uvádí: *** nebo nevím.
První festivalový den ve svém programu nabídl domácí inscenaci Červ v srdci člověka z produkce Katedry činoherního divadla DAMU. Do útulného prostoru Řetízku přichází režisérka Kateřina Volánková a dramaturgyně Kristýna Nebeská s autorskou inscenací opírající se o životní osudy jedné americké a dvou britských spisovatelek dvacátého století: Sarah Kane, Sylvie Plath a Virginie Woolf.
Dobré děvče odmítá mužovo pozvání k tanci jedině v případě, že ho dříve vyzval jiný muž. Dobré děvče umí péct chleba a po svatbě přijme manželovo jméno. Dobré děvče dělá i věci, které ho nebaví, a baví jeho. Dobré děvče vyhoví všem společenským očekáváním, aniž by je jakkoli zpochybňovalo.
Prvním večerním představením uvedeným v DISKu v rámci festivalu Zlomvaz byla polská studentská inscenace Ojcowie (Otcové). Studenti krakovské Akademie divadelních umění Stanisłava Wyspiańskiego v ní pojednávají o otcovství a s ním spojenými problémy a otázkami. Z perspektivy mladých a bezdětných mužů tak nahlížejí na to, jaké to je být otcem a jaké jsou jejich osobní ambice v rámci otcovství.
Napjatě očekávaná novinka dvou studentek z kateder tance a nonverbálního divadla ve formě netradičního terapeutického sezení. Fúze tance, fyzického divadla a fight clubu vás provede hádkou, naštváním a uvolněním. Jak to dopadne?
Středeční den se nachýlil ku večeru rychleji, než jsem myslil. Červ v mém srdci hlodal intenzivněji. Ach, pokud se tvé jsoucno vyskytlo na představení Červ v srdci člověka, jistě mi dáš za pravdu, můj drahý poutníče.
Vzpomínám si, jak jsem před několika lety četl knihu rakouského spisovatele Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse a jak mi přišla nesmírně nudná. Možná byla chyba na mé straně, možná jsem ji zkrátka jen nepochopil. O to zvědavější jsem byl, jak se s nesnadným textem utkají studenti Divadelní fakulty JAMU.
V pomyslném kritickém žebříčku bych dala včerejší akci tak tři hvězdičky z pěti. Určitě ne „na vlastní nebezpečí“, ale ani „nenechte si ujít“. Začátek byl dost krušný. Na letošní Zlomvaz bych totiž normálně ani nepomyslela, kdybych nedostala exkluzivní pozvánku od pořadatelů festivalu, abych si přijela napsat nějaký ten textík. Navíc mi hvězdné konstelace naznačovaly, že bych měla po dlouhé době opustit svoji komfortní zónu a vyjít mezi lidské bytosti.
Autorská prvotina Umlčané dvojice Kataríny Jungovej a Patrície Rotterovej sa pokúša priblížiť východný svet, najmä pomery pre život a práva žien po nastúpení radikálneho hnutia Taliban v auguste 2021.
Pokud jste při projíždění webových stránek letošního Zlomvazu zabrouzdali do sekce Vaziva a nevěděli jste, oč se přesně jedná, nezoufejte. Ačkoliv se tato studentská platforma může zdát zprvu nenápadná, stojí za ní důležitá myšlenka a koncept.
Možná patříte mezi ty, kdo při pohledu na psa zapomínají na veškeré životní problémy, nebo už dokonce máte čtyřnohého chlupáče doma. Mazlení a drbání za ušima pak přinese pohodu nejen zvířeti, ale i vám.
Čemu se chce nový ombudsman DAMU ve své funkci věnovat? Jak vnímá současnou situaci na českých vysokých školách v souvislosti se studentskými iniciativami? A který způsob relaxace doporučuje? O těchto i dalších tématech byla řeč v rozhovoru pro Obratel.
Do Prahy jsem přispěchal za časného kuropění. Nebesa byla tou dobou ještě mladá a zpěv ptactva nutil k pomyšlení, že jednoho dne zmizíme ze světa stejně tak jako oni. Snídal jsem klasicky – kafe, tři cigarety a existenční zmar.
Možná jste se někdy ocitli v podobné situaci: hodina občanky na střední škole, podle osnov se měly probírat základy psychologie a nadšený učitel si pro zpestření výuky připravil pár osobnostních testů. Byl mezi nimi i takový, který určil, jste-li spíše introvert nebo extrovert.
Anežka Hanáčková je studentkou ateliéru produkce na brněnské JAMU a produkční absolventské inscenace Lidé bez vlastností v režii Marka Davida a dramaturgii Jakuba Molnára, kterou letošní ročník Zlomvazu zařadil do svého programu.
Jedním z projektů, který se představí na divadelní přehlídce festivalu Zlomvaz, je inscenace Why aren’t you mad?! studentek z HAMU. Jejím hlavním tématem je emoce hněvu. V inscenaci referují skrze tělo a pohyb o jeho podobách a vyjadřování. Za pomoci různých situací se snaží zjistit, jak se zdravě rozzlobit a dokázat, že hněv může být nástrojem k lepšímu pochopení sebe sama.
K jakémukoliv žánrovému festivalu patří koncerty. O ty se během letošního Zlomvazu postará několik hudebních interpretů, kteří vystoupí v průběhu celého festivalu. Čím by hudebníci naplnili svůj wellness den a jaké umění jim pomáhá překonat krizové období?
Ambasadorkou letošního Zlomvazu je Denisa Barešová, která je absolventkou činoherního herectví na DAMU. Jaký má k Zlomvazu vztah a jak se po odehraném představení odreagovává?
Co je vědomí? Co je nevědomí? Co je mysl? Ty a mnohé další otázky si klade performer Arman Kupelyan společně s tvůrčím týmem inscenace Playground of the Unconscious Self, která zakončila třetí festivalový den a přiblížila divákům tématiku nevědomí. Kupelyan vytvořil originální postavu, s jejíž pomocí demonstruje útržky z vlastního vnitřního světa. Zároveň vytváří dialog mezi personifikovaným nevědomím a osobou, ve které je uvězněno, či se samotným divákem.
Jeden byt za pandemie a návštěvník na objednávku. V pátek uvedli studenti mezinárodního programu autorského herectví na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU inscenaci vlastního textu The Visitor. Autory dystopického dramatu jsou Natali Spasova a Viktor Buzharov, který v představení také sám vystupuje. Inscenace stojí především na postupném odhalování příběhu a fikčního světa, který není tak vzdálený od naší reality.
Katedra činoherního divadla pražské DAMU uvádí drama Mariuse von Mayenburga Perplex. Diváci Zlomvazu měli možnost inscenaci zhlédnout ve čtvrtek v prostorách jedné z činoherních učeben. V ní stojí čtvercový, čistě bílý půdorys o dvou bílých stěnách se zadním vchodem, jedním gaučem, konferenčním stolkem a kytkou. Celá místnost je o pár stupňů natočena k divákům. Je to sterilní místo, které má být domovem. Upuštění od zútulnění takto osobního prostoru jednoznačně odkazuje k tématu ztráty domova. Od počátku tušíme, že s bytem něco není v pořádku. Tenhle byt zkrátka trochu smrdí.
Ak by som si mala spomenúť na najväčšie divadelné zážitky tohtoročného festivalu Zlomvaz, bolo by medzi nimi rozhodne bábkové predstavenie Veľké putovanie Vlasa a Bradu. Inscenácia, ktorej autormi sú bábkoherci z magisterského štúdia na bratislavskej VŠMU, je veľký úlet z ich strany aj pre diváka. Od začiatku predstavenia si ho užívate so zvyškom hľadiska, smejete sa, uškŕňate vďaka teleportu do detstva pomocou hereckých výkonov a humoru pre vzdelaného diváka.
Co je to luminofor? Luminofor „je inscenovaný koncert napsaný pro nástroj z jiného světa. Nástroj vytažený z hloubi černé díry, kde se realita potkává s nekonečnem,“ odpovídá mi anotace autorské inscenace Matěje Šumbery a Emila Rothermela. Když se ale ponořím do větší hloubi internetu (Wikipedie), dozvídám se o luminoforu další informace, které v mé hlavě s předchozími nekorelují: „Luminofor je látka schopná pohlcovat energii ze záření a následně ji vyzařovat ve formě světla. Luminoforem je pokrytý vnitřní povrch všech zářivek, některých výbojek a je jím pokrytý LED čip u světelných diod svítící bílým světlem.”
Ženská prostituce je ožehavé, ale v umění atraktivní téma, kolem kterého stále panuje spousta mýtů, stereotypů a předsudků. Dostane se mu v tanečním provedení originálního zpracování?
Poslední den letošního ročníku festivalu Zlomvaz byl, mimo jiné, věnován jedné z moderovaných diskusí s lákavým názvem Čokoládová koupel. Akce se díky teplému červnovému počasí mohla odehrát na střeše DISKu.
Jedním ze závěrečných bodů programu letošního festivalu Zlomvaz byla inscenace Equus. Adaptaci díla britského dramatika Petera Schaffera přivezli studenti brněnské JAMU. V úsporných prostorech jednoho z ateliérů dokázali zprostředkovat dynamický i působivě mystický zážitek.
Kdesi hodinu cesty za Moskvou se nachází malé městečko s pár obyvateli. Je těžké se do něj vůbec dostat, okolo projíždějící vlaky tam totiž málokdy zastavují. V místním obchodě seženete sotva pár vajíček, konzervy, alkohol a sirky. A když půjdete pěšky kousek doleva směrem k lesu, ocitnete se před domem, jehož tajemná zákoutí se svými příběhy se vám pomalu začnou odkrývat.
Projekt, který vznikl během třetí vlny pandemie na Slovensku, si určuje za cíl přinést výpovědi o snech i bolestech studentů herectví na Akadémii umení v Banskej Bystrici. Po uvedení v Praze zanechal otázku, jestli covidové projekty s terapeutickým podtextem (nebo přímo účelem?) mají potenciál obstát před živým publikem.
Nakladatelství Argo v roce 2017 vydalo útlou novelu a prvotinu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn. To, že kniha sklidila obrovský úspěch, se projevilo nejen získáním Magnesie Litery, ale také tím, že si hned dva divadelní soubory čerstvou novinku vybraly k inscenování. První byla pražská Meetfactory, jako druhý se novelou inspiroval brněnský soubor Reverzní dveře z JAMU. Novela v sobě nese ryze aktuální téma globalizace a dotýká se i společensky diskutované klimatické krize.
Na les môžeme hľadieť ako na priateľa, ako na bezpečný priestor, ale aj ako na miesto, kde nám môže čokoľvek ublížiť. Aj v detských očiach sa to tak môže javiť. A čo tak ešte v očiach dieťaťa, ktoré sa na putovanie lesom vyberie samo?
Autorská inscenace Umlčané studentů Vysoké školy múzických umení v Bratislave vznikla jako reakce na situaci v Afghánistánu, zejména na systematický útlak tamních žen. Zároveň hledá odpověď na otázku, jak lidé v západní společnosti na lidské utrpení reagují, zvlášť pokud je jim poměrně vzdálené.
Vladimír Novák je vědecký pracovník a odborný asistent na KALD DAMU, pedagog režie a divadelní antropologie v rámci studijní specializace Divadelní tvorba ve specifických skupinách. Je tvůrcem a garantem stejnojmenného projektu (dříve Divadlo jako socializační možnost), který je realizován od roku 2000 v Zahradě, poskytovateli sociálních služeb Kladno. V roce 2003 založil uskupení Divadlo 4XPĚT, které se později přejmenovalo na Divadlo Vzhůru nohama. V současné době se ve své umělecké činnosti věnuje převážně integračním divadelním aktivitám s lidmi s mentální retardací. Vydal několik publikací, např. Výtvarná tvorba lidí s postižením – na hranici mezi uměním outsiderů a art brut. Dramaturgicky a režijně spolupracoval s Divadlem Continuo, Divadlem Nablízko, Divadlem Lampion a Středočeským divadlem Kladno.
Pohádka o lese, léčivých bylinách, ale i o kopřivách, o Sestře a Bratrovi, lidské hamižnosti, dobrotě a souladu s přírodou. Především ale společné prožití času v šeru mezi vůní sušených rostlin. To je inscenace Lesem studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.
Marie (Barbora Lohniská) přichází 1. května večer z práce do jednoho z mála prostředí, kde se cítí opravdu komfortně a jistě – do svého malého útulného bytu. Dnešní večer pro ni ale zdaleka nebude tak klidný, jak se jí zprvu zdálo. Navštíví ji totiž víla lásky (Kateřina Dojčánová) a pokusí se její život vyslat nečekaným směrem, zcela mimo čtyři bezpečné stěny.
Introverze a divadlo, jde tahle kombinace vůbec dohromady? Že se nejedná o jasné neslučitelné protiklady, ale pouze o jedno z možných nazírání na divadlo jinou perspektivou, dokazují tři studentky KALD DAMU v inscenaci Divadlo introvertů uvádí: *** nebo nevím.
První festivalový den ve svém programu nabídl domácí inscenaci Červ v srdci člověka z produkce Katedry činoherního divadla DAMU. Do útulného prostoru Řetízku přichází režisérka Kateřina Volánková a dramaturgyně Kristýna Nebeská s autorskou inscenací opírající se o životní osudy jedné americké a dvou britských spisovatelek dvacátého století: Sarah Kane, Sylvie Plath a Virginie Woolf.
Dobré děvče odmítá mužovo pozvání k tanci jedině v případě, že ho dříve vyzval jiný muž. Dobré děvče umí péct chleba a po svatbě přijme manželovo jméno. Dobré děvče dělá i věci, které ho nebaví, a baví jeho. Dobré děvče vyhoví všem společenským očekáváním, aniž by je jakkoli zpochybňovalo.
Prvním večerním představením uvedeným v DISKu v rámci festivalu Zlomvaz byla polská studentská inscenace Ojcowie (Otcové). Studenti krakovské Akademie divadelních umění Stanisłava Wyspiańskiego v ní pojednávají o otcovství a s ním spojenými problémy a otázkami. Z perspektivy mladých a bezdětných mužů tak nahlížejí na to, jaké to je být otcem a jaké jsou jejich osobní ambice v rámci otcovství.
Napjatě očekávaná novinka dvou studentek z kateder tance a nonverbálního divadla ve formě netradičního terapeutického sezení. Fúze tance, fyzického divadla a fight clubu vás provede hádkou, naštváním a uvolněním. Jak to dopadne?
Vzpomínám si, jak jsem před několika lety četl knihu rakouského spisovatele Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse a jak mi přišla nesmírně nudná. Možná byla chyba na mé straně, možná jsem ji zkrátka jen nepochopil. O to zvědavější jsem byl, jak se s nesnadným textem utkají studenti Divadelní fakulty JAMU.
Pokud jste při projíždění webových stránek letošního Zlomvazu zabrouzdali do sekce Vaziva a nevěděli jste, oč se přesně jedná, nezoufejte. Ačkoliv se tato studentská platforma může zdát zprvu nenápadná, stojí za ní důležitá myšlenka a koncept.
Možná patříte mezi ty, kdo při pohledu na psa zapomínají na veškeré životní problémy, nebo už dokonce máte čtyřnohého chlupáče doma. Mazlení a drbání za ušima pak přinese pohodu nejen zvířeti, ale i vám.
Čemu se chce nový ombudsman DAMU ve své funkci věnovat? Jak vnímá současnou situaci na českých vysokých školách v souvislosti se studentskými iniciativami? A který způsob relaxace doporučuje? O těchto i dalších tématech byla řeč v rozhovoru pro Obratel.
Možná jste se někdy ocitli v podobné situaci: hodina občanky na střední škole, podle osnov se měly probírat základy psychologie a nadšený učitel si pro zpestření výuky připravil pár osobnostních testů. Byl mezi nimi i takový, který určil, jste-li spíše introvert nebo extrovert.
Anežka Hanáčková je studentkou ateliéru produkce na brněnské JAMU a produkční absolventské inscenace Lidé bez vlastností v režii Marka Davida a dramaturgii Jakuba Molnára, kterou letošní ročník Zlomvazu zařadil do svého programu.
Jedním z projektů, který se představí na divadelní přehlídce festivalu Zlomvaz, je inscenace Why aren’t you mad?! studentek z HAMU. Jejím hlavním tématem je emoce hněvu. V inscenaci referují skrze tělo a pohyb o jeho podobách a vyjadřování. Za pomoci různých situací se snaží zjistit, jak se zdravě rozzlobit a dokázat, že hněv může být nástrojem k lepšímu pochopení sebe sama.
K jakémukoliv žánrovému festivalu patří koncerty. O ty se během letošního Zlomvazu postará několik hudebních interpretů, kteří vystoupí v průběhu celého festivalu. Čím by hudebníci naplnili svůj wellness den a jaké umění jim pomáhá překonat krizové období?
Ambasadorkou letošního Zlomvazu je Denisa Barešová, která je absolventkou činoherního herectví na DAMU. Jaký má k Zlomvazu vztah a jak se po odehraném představení odreagovává?