Veronika Macková
Možná patříte mezi ty, kdo při pohledu na psa zapomínají na veškeré životní problémy, nebo už dokonce máte čtyřnohého chlupáče doma. Mazlení a drbání za ušima pak přinese pohodu nejen zvířeti, ale i vám. A protože je váš pes přátelské zvíře, říkáte si, že by pohodu mohl rozdávat i dalším lidem. Jenže vycvičit psa pro canisterapii je složitější proces, než by se mohlo na první pohled zdát.
To, že kontakt se psem představuje pro širokou škálu lidí zdroj radosti a štěstí, potvrdil hned úvod workshopu. Veškerou pozornost si totiž získaly dvě fenky ve výcviku, dvouletá kolie Rosie a roční labradorka Adéla, které organizace Helppes bude až do září připravovat na asistenci klientům se speciálními potřebami. Cvičitelky, paní Jolana Svobodová a Natálie Nováková, hned na úvod vysvětlily rozdíl mezi různými typy asistenčních psů. Signální psi pomáhají lidem se sluchovým postižením, vodící psi nevidomým a slabozrakým, asistenční psi se cvičí tak, aby vyhověli potřebám klientů s epilepsií, ADHD, narkolepsií a dalšími typy tělesných postižení a psychických onemocnění.
Paní Jiřina Volšická účastníky workshopu provedla procesem přípravy psů na asistenci i canisterapii a své vyprávění doplňovala příběhy z vlastní mnohaleté praxe, ve které k terapeutickým účelům cvičí stafordšírské bulteriéry. Zdůraznila, že na canisterapii se hodí téměř jakékoliv plemeno, má-li přátelskou povahu, nevadí jim kontakt s cizími lidmi nebo nepatří mezi plemena, která příliš línají nebo slintají.
U asistenčních psů začíná specializovaný výcvik ve věku jednoho roku, proti tomu pro canisterapii lze vycvičit zvíře téměř jakkoliv staré. Aby mohlo se svým majitelem tvořit canisterapeutický tým, musí složit oficiální zkoušku, během které se prověřuje povaha zvířete, jeho poslušnost, odolnost a souhra s psovodem, společné vystupování i reakce na nečekané situace – to vše samozřejmě s přihlédnutím k zamýšlenému zaměření canisterapie. Projde-li dvojice zkouškami, může působit v domovech klientů, školách, nemocnicích i dalších zařízeních. Je však třeba mít na paměti, jak zdůraznily přednášející, že se jedná o činnost, kterou canisterapeutický tým vykonává na dobrovolnické bázi.
Mimo informativní přednášky si několik účastníků vyzkoušelo, jak probíhá terapeutické polohování, tedy situace, kdy dochází k delšímu fyzickému kontaktu mezi psem a ležícím člověkem, stimuluje svaly a uklidňuje. Zejména v případě polohování je třeba myslet na well-being psa. Unavený, přepracovaný pes by nepřinášel spokojenost ani terapeutickým klientům, proto je třeba poskytnout psovi prostor pro odpočinek. Stejně tak psovod musí dbát na své psychické bezpečí a pohodu.
V průběhu přednášky se klidné fenky nechávaly krmit piškoty a mazlily se s necelou dvacítkou zúčastněných. Přestože chybělo více ukázek canisterapeutické práce, samotná přítomnost hravých psů navodila příjemnou atmosférou a účastníci odcházeli dobře naladění do prvního dne festivalu.
