Tobiáš Waller
Pokud jste při projíždění webových stránek letošního Zlomvazu zabrouzdali do sekce Vaziva a nevěděli jste, oč se přesně jedná, nezoufejte. Ačkoliv se tato studentská platforma může zdát zprvu nenápadná, stojí za ní důležitá myšlenka a koncept. Je jím propojování divadelních škol v Česku a na Slovensku a následné navazování vzájemné spolupráce. Za celým projektem stojí pak obava, že právě tvůrčího propojování se studentům těchto škol nedostává. Tím jsou pak ochuzeni o nové vlivy, inspirace a tvůrčí impulsy. Do projektu se zapojily pražská DAMU, brněnská JAMU a bratislavská VŠMU.
Na koncept Vaziva, samotné setkávání a tvorbu českých a slovenských studentů divadelních škol jsme se ptali Natálie Matyskové z druhého ročníku Katedry produkce DAMU. Ta má v rámci letošního festivalu Zlomvaz na starosti například divadelní přehlídku nebo právě Vazivo. V rozhovoru přibližuje klíčové myšlenky celého konceptu, proč je potřeba větší meziškolní spolupráce a jak Vazivo v praxi probíhalo.
Co je projekt Vazivo a proč vznikl?
Projekt Vazivo vznikl jako impuls k meziškolní spolupráci. Jeden z hlavních cílů festivalu Zlomvaz je totiž definován jako navazování kontaktů mezi spřátelenými školami AMU, JAMU a VŠMU. Z vlastních (pravda, celkem chudých) zkušeností jsme však jako organizační tým letošního Zlomvazu měli pocit, že ke skutečnému seznamování mezi studenty těchto škol nedochází, a přitom to může být pro všechny tak skvělá příležitost. Řekli jsme si tedy, že to zkusíme změnit a že budeme iniciovat aktivní spolupráci mezi studenty.
Jedná se tedy o určitou formu spolupráce mezi jednotlivými školami. Jak přesně tato spolupráce škol a studentů funguje?
Na začátku jsme vypustili mezi studenty AMU, JAMU a VŠMU výzvu k zapojení se do projektu. Nijak jsme přihlašování nelimitovali – přihlásit se mohl kdokoliv z jakéhokoliv oboru (je ale pravda, že jsme výzvu poslali hlavně mezi divadelníky), limit byl nastavený pouze na určitý počet účastníků. Princip projektu spočíval ve čtyřech víkendových setkáních, vždy jednou za měsíc v období od března do června. Zároveň se každé setkání odehrávalo na půdě jedné z těch tří spřátelených škol. Začali jsme na DAMU, v dubnu pokračovali na JAMU, květnové setkání jsme strávili v Bratislavě a závěr projektu se vrátil zpátky na DAMU. Začátek víkendu vždy odstartoval workshop s místním lektorem a následovala samostatná tvorba. Cílem projektu bylo společně vytvořit něco, co se následně bude prezentovat na Zlomvazu. Nebylo to ale primárním cílem, důležitější pro nás bylo seznámit se navzájem a poznat, zjistit, jak to vypadá a jak to chodí na ostatních školách. Supervizorkou projektu je Linda Dušková, která již od začátku pomáhala projekt formovat.
Máte po proběhlých workshopech a setkáních zpětnou vazbu od zúčastněných? Jaké jsou jejich reakce a domněnky?
Je to zajímavý proces. Za prvé sledujeme v průběhu projektu velký odliv účastníků. Na vině je asi jejich velká časová vytíženost. Přece jen čtyři víkendy jsou velkou obětí, a ne vždy je možné si je zařídit volné. Je to ale škoda, na začátku jsme měli osmnáct přihlášených, momentálně se na projektu aktivně podílejí čtyři studenti. Je to jistě ale také určitá zpráva o možnostech meziškolní spolupráce. Myslím si také, že celkově měli účastníci všemožná očekávání, a ne všechna se naplnila. Zároveň se ale účastníci shodují, že účel projekt splnil – studenti se mezi sebou seznámili a rozhodně společně zažili spoustu věcí. A že nevznikla super přelomová inscenace? O to vlastně ani původně nešlo.
Jak byly při domlouvání Vaziva a jeho uskutečňování jednotlivé školy otevřené a vstřícné? Lišila se jeho reálná podoba na základě konkrétních škol?
Všechny školy byly projektu velmi otevřené, evidentně je meziškolní spolupráce zajímavé téma pro všechny. To mluvím ale o domlouvání projektu s vedením škol. Co se týče zapojení studentů, bylo to různé, každopádně měli jsme přihlášené zástupce ze všech tří škol. Nicméně nakonec se nezapojil nikdo z JAMU. Možná je to ale jen hloupá shoda náhod. Dala by se pak vysledovat míra výdrže na základě konkrétních škol – zdá se, že nejhouževnatější jsou studenti VŠMU.
Jak podle tebe projekt koresponduje s letošním tématem Zlomvazu, tedy péčí o duševní zdraví?
To je dobrá otázka. Chtěli jsme Vazivo nastavit „wellnesově“ už od samého začátku, tedy například se vyhnout výběrovému opencallu. Dále také netlačit na výsledek, prostě se do toho vrhnout po hlavě a počkat si, co z toho vznikne a nesnažit se naroubovat do nějakých předem daných forem. Péče o duševní zdraví se nám tedy hlavně promítla v přístupu k práci. To se nám ale zároveň stalo i velkou výzvou, protože pro fungování takového kolektivu je přece jen potřeba nějakého systému, potřebuje vůdčí osobnost.
Jak se Vazivo, proběhlé workshopy a zkoušení promítne do divadelní přehlídky festivalu a na co se můžeme těšit?
Výsledek uvedeme 9. 6. od 18:00 na učebně K222 jako součást programu divadelní přehlídky. Diváci se můžou těšit na interaktivní zážitek. Vlastně to bude taková ochutnávka pocitů a aktivit, které nasbírali účastníci během celého Vaziva.
Jak na tom u nás podle tebe jsme se spoluprací mezi jednotlivými uměleckými školami a proč myslíš, že je tak důležitá?
Myslím, že v tom je stále hodně mezer. Ale je to pro mě takové dilema – na jednu stranu si myslím, že je hodně důležitá, na druhou stranu mám pocit, že na to nikdo nemá už kapacitu. Možná je to i tím obdobím po covidu, ale mám pocit, že všichni studenti na DAMU mají šíleně moc projektů, a i kdyby je třeba něco takového meziškolního zajímalo, už na to prostě nemají čas. Myslím si ale, že to je hodně důležité už jen kvůli navazování nových kontaktů a otvírání obzorů. Je to něco jako cestování – v něčem vlastně poznávání nových kultur. Přece jen každá škola funguje trochu jinak, řeší jiná témata, má jiné systémy práce. Myslím, že je velmi důležité konfrontovat se s těmito jinými „světy“. Už jen proto, aby si člověk uvědomil, že jeho pravda není univerzální.
Co Vazivo do budoucna? Bude platforma i po festivalu fungovat a propojovat dále umělecké školy v Česku a na Slovensku? Co chystáte?
To, že se Vazivo stane zlomvazovou tradicí, je takové moje tajné přání. I kdyby to byla platforma nesouvisející přímo se Zlomvazem, bylo by to super. Ale upřímně, nemyslím si, že se to stane. Za prvé by to muselo mít propracovanější koncept a přísněji stanovená pravidla. Za druhé by na to všichni museli mít více času. Anebo by to mohlo nabrat jiný směr a byla by z toho jen platforma pro poznávání ostatních škol bez tlaku na vytvoření čehokoliv (možná že pak by stejně něco přirozeně vzniklo). Myslím si, že to má potenciál, ale zároveň se bojím, že to může v rámci celého festivalu zaniknout. Proto bych ráda pozvala všechny, aby se přišli podívat. Aby přišli bez očekávání a přišli si to jen užít. Ve čtvrtek 9. 6. kdykoliv v čase od 18:00 do 19:30.
