Natálie Bulvasová
Pohádka o lese, léčivých bylinách, ale i o kopřivách, o Sestře a Bratrovi, lidské hamižnosti, dobrotě a souladu s přírodou. Především ale společné prožití času v šeru mezi vůní sušených rostlin. To je inscenace Lesem studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.
Pohádka nepohádka, hlavně že voněla. Poetika Lesem se podobá tvorbě loutkového spolku FRAS, jejímiž členy jsou i dva z vystupujících performerů Johana Bártová a Jakub Šulík. Jejich inscenace se vyznačují malými loutkami a tematizací materiálu, z nějž jsou vyrobeny. V titulu Medaři o včelách se používaly voskové loutky, v Lesem o lese a bylinách se pracuje se dřevem a lýkem. FRAS si ve své tvorbě zakládá na příjemné atmosféře, soubytí diváků a performerů v prostoru a společném prožívání utíkajícího času. Uvedeným se vyznačovalo i zlomvazové představení.
Inscenace vypráví o Sestře a Bratrovi, kteří léčí obyvatele vesničky obklopené lesem. Sestra sbírá byliny, Bratr vyrábí masti a odvary, zanedlouho ale začne od pacientů vybírat peníze. Sestra ho proto prokleje a odejde žít mezi své bylinky. I les se na Bratra rozzlobí a začne zarůstat kopřivami, Bratr se ale moc nestrachuje, stane se starostou vesničky a z kopřiv vyrábí rukavice. Dopadá na něj ovšem Sestřina kletba, jež mu přiřkla neustále rostoucí nehty. Bratr nedokáže pracovat a vydá se Sestru hledat. Nalezne ji, ona mu odpustí a uzdraví ho. Polepšený Bratr opět začne léčit lidi, ale nechce již po nich peníze. Děj potom doplňují Kopřivnice – žena, která pro Bratra trhá kopřivy a zpracovává je na vlákna, a Ořešnice, jíž Bratr odmítl pomoci, protože neměla dostatek peněz. Ta na paloučku louská ořechy.
Nad čtyřmi sedícími performery (Sára Vosobová, Johana Bártová alternovaná Annou Prstkovou, Tereza Havlová a Jakub Šulík) visí na provázku svazečky sušených bylin a květin. Hned v první scéně se v malém dřevěném domečku zapálí františek a provoní celý prostor. Stejně tak po celou dobu voní bylinky. Neustále se ozývají zvuky louskání ořechů a klapání svázaných ořechových skořápek, které má jako závoj přehozené přes obličej jedna z performerek představující tajemnou Ořešnici. Před každým loutkohercem stojí plechový hrnec nebo dřevěný sud s poklopem, na nichž se hraje s malými dřevěnými loutkami, ale i bylinkami, klacíky a skořápkami.
Vznikají tak čtyři hrací prostory, mezi nimiž se dá střihově „přepínat“ rozsvícením a zhasínáním lampiček. Hercům se sice občas pletou nebo nesvítí přesně tam, kam by měly, loutky ale díky nim mohou snadno putovat z místa na místo. Světlo zároveň předává slovo – čí lampička svítí, ten se stává vypravěčem a své vyprávění doplňuje hrou s loutkami či předměty. Hrnce a sudy mají několik využití, jeden je plný vody a představuje jezero, které Bratr a Kopřivnice přeplouvají na ořechové skořápce. Do dalšího pak performerka zakřičí Sestřinu kletbu, což jí zajímavě změní hlas.
Během představení se dá vycítit, že nápady vymýšleli tvůrci především na základě nalezených předmětů. Jako by nadšeně vtrhli na půdy svých babiček a pobrali všechno, co se dalo využít – kopyto pro pletení rukavic, hřeben na vyrábění vláken ze stonků, soudky, dřevěné poklice a zdobené krabičky. Aby se pak do inscenace vše vměstnalo, vznikl trochu poslepovaný příběh. Jak už jsem ale zmínila, důležitá je atmosféra. Cit a detail, s jakým performeři s předměty pracují, vpichují bylinky a květiny do dřevěné desky, rybičkou louskají ořechy, listují herbářem, navlékají kopřivová vlákna. Záleží právě na maličkostech, na šustění suchých květin, klapání skořápek, cvakání velkých kovových nůžek, tajemném pohybu dlouhých nehtů vyrobených z kusů kůry a na kousíčkách bylinek, které létají do vzduchu a možná někoho šimrají v nose…
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze – Sára Vosobová, Johana Bártová, Tereza Havlová, Anna Prstková, Jakub Šulík: Lesem. Režie a dramaturgie Johana Bártová a Anna Prstková, scéna a kostýmy Jakub Šulík a Tereza Havlová, hudba Jakub Šulík, Sára Vosobová a Anna Prstková. Psáno z představení 9. 6. 2022 na DAMU v rámci festivalu Zlomvaz.
FOTO: Juan David Cevallos