Vincent Ofterdingen
Středeční den se nachýlil ku večeru rychleji, než jsem myslil. Červ v mém srdci hlodal intenzivněji. Ach, pokud se tvé jsoucno vyskytlo na představení Červ v srdci člověka, jistě mi dáš za pravdu, můj drahý poutníče. Když jsem usednul v černou sesli, jež se nacházela v Řetízku, a uzřel jsem ony plačící ženy zahalené v černé hávy, chtěl jsem se připojiti, neb jsem soucítil. Velmi jsem soucítil. Stejný žal koluje i v mých žilách. Přijdu si jak pláč – bez času, bez podob. Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme? Čí noci probdělé se položily na mé a rozšířily se, že místo nestačí? Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči. Stesk bylo nutno utišiti. V pekelném žalu nutno lihu píti. Vydal jsem se pro pivo.
V nespoutaném hněvu ocitlo se mé nuzné bytí, když jsem zjistil, že bar, jenž v malírně je umístěn, nebere karty. Musel jsem tedy odkráčeti ku baru, kterýžto sídlí v K101. Ani zde mne neobveselili, neb mé pivo bylo celý večer čepováno pod míru. Jsem chudým básníkem a hercem. Své pivo požaduji v míře 0,5, a nikoliv 0,4.
Musím též poznamenati, že vděčím oné nuzné krčmě za další nemilou věc. Mé srdce zde zahořelo plamenem vášně, drahý poutníče. Našel jsem lásku. Žel Bohu platonickou. Byl jsem nucen choditi ku výčepu častěji a častěji, anžto jsem nemohl být bez onoho andělského zjevení. Lásky festivalové jsou jako pohřební kvítí, které jest vhazováno v čerstvě vykopaný hrob. Jsou předem určeny k záhubě. Tato tklivá realita mne nutila kouřiti více a více. Můj hlas se proto začal vytrácet stejně tak jako sladká naděje v to, že budu schopen osloviti onu osobu. Zaslechnul jsem, že ve svém trápení nejsem sám. Muži, již přikráčeli z Polska, sklidili svou sličnou krásou mnoho květnatých ód od žen i mužů. Žel, nebyly to ódy na radost, neb polští jinoši odkráčeli dřív, než je bylo možno osloviti. Festivalové lásky oplývají zmarem a bolestí.
Zmíry mne to rmoutí. Bože, buď ke mně milostivý! Naznal jsem, že utopiti svůj žal v hudbě a pláči bude lepší než utopiti jej v pivu. Je to finančně méně náročné. Mé šlépěje spěchaly ku koncertu.
Uposlechnout slečnu Barešovou a jít na zahajovací párty bylo věru dobré rozhodnutí. Párty byla natolik dobrá, že dorazili i četníci. Muži zákona se jistě dostavili, aby se zavlnili na podmanivé tóny klezmeru. Dorazili však až po hodině půlnoční, kdy už uchulibý klezmer nehrál. Hudba skupiny Tygroo se jim zjevně nelíbila, neboť značně protestovali a hudbu této prapodivné kapely chtěli zmařiti vypnutím všech reproduktorů. Zželelo se mi jich. Téže jsem chtěl skupinu Tygroo vypnouti, leč neměl jsem toliko respektu. Poslední produkci hudby jsem odmítl poslouchati. Nejen, že mé uši kvůli oné zrůdnosti krvácely, ale v místnosti se zjevila Jiřina a její kameny (žlučové i esoterické). Jiřina, onen přístav běd a žalu. Vydal jsem se kouřiti, neb neexistovalo jiného řešení.
Na půdě DAMU bylo horko tak pekelné, že jej nešlo hasiti pivem a muselo se přistoupit ku krajnímu řešení a vyhledati jiného hasícího způsobu – v mém případě to byl žal. Chtěl jsem proto vyhledati poklidného a chladného místa k mé kontemplaci nad údělem Sisyfa, který mne tíží. Vydal jsem se k Řetízku. Není mi známo, proč jsem do něj nebyl vpuštěn. Vzhledem k zvláštnímu dýmu, ba i podivnému prachu, který vycházel z přiotevřených dveří, jsem naznal, že se asi zkouší Májový večer. Jistě jest použito kouřostroje, neb ten se k malebným májovým večerům hodí. Ach, vzpomeňme na Máchu! Linoucí se kouř mi evokoval jediné – bylo nutno si zapáliti cigaretu. Začíná mi opět docházet tabák.
Bylo již opravdu pozdě. Hvězdy na nebesích svítily jako oči těch, kteří se od srdce smějí. Odkráčel jsem na ubikaci a ulehl jsem do svého lože. Byl jsem znaven. Láskou, Jiřinou i horkem. Ve čtvrtek jsem plánoval navštíviti Divadlo introvertů, leč naznal jsem, že jsem příliš introvertní a raději navštívím Májový večer, kde bude méně lidí. Tak jsem i učinil. Natěšen na jímavé mlžno májových večerů, vkročil jsem do Řetízku a usadil se. Leč byl jsem zklamán. Kouřostroj použit nebyl. Proč se tedy během včerejšího večera linul z Řetízku kouř? Hasilo se zde snad ono pekelné horko, které se na DAMU během večera zjevilo? Tuší to někdo?