Kateřina Stündlová
Nakladatelství Argo v roce 2017 vydalo útlou novelu a prvotinu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn. To, že kniha sklidila obrovský úspěch, se projevilo nejen získáním Magnesie Litery, ale také tím, že si hned dva divadelní soubory čerstvou novinku vybraly k inscenování. První byla pražská Meetfactory, jako druhý se novelou inspiroval brněnský soubor Reverzní dveře z JAMU. Novela v sobě nese ryze aktuální téma globalizace a dotýká se i společensky diskutované klimatické krize. Disponuje nespornou literární kvalitou, v níž řada inscenátorů vidí i dramatický potenciál. Inscenace Reverzních dveří uvedená na Zlomvazu stojí na velkém množství textu a povětšinou zůstává věrná Pánkově er-formě.
Reverzní dveře tvoří zejména studenti z Ateliéru divadlo a výchova (ADV). Není to rozhodně poprvé, kdy pracují se současnou českou prózou. Před inscenací Zdrhnout z Indie se věnovali například textu Marka Šindelky Mapa Anny. Signifikantní pro jejich tvorbu je kolektivní práce na inscenaci. To pravděpodobně souvisí právě s jejich studiem v ADV, kde se dostanou nejen k pedagogice, ale i k základům režie a herectví, aby mohli jako budoucí pedagogové vést dětské amatérské soubory. Filip Janouch navíc nyní zužitkoval i některé své zážitky z pobytu v Indii.
Kolektivní příprava inscenace se v představení pozitivně odráží. Na obou hercích (Anně Stenzlové a Filipu Janouchovi) je vidět, že s textem souzní, a působí, že je baví Pánkův příběh rozehrávat. Úvodní scéna probíhá bez jediného slova. Dvojice herců k sobě pomalu přistoupí a už při prvním střetnutí postav z jejich pohybu jasně vyplývá, že mezi nimi bude fungovat vzájemná chemie. Setkáváme se s vědcem, který přijel pracovně do Indie, a s dívkou, jíž si vyfotil někde ve slumu v indickém Bangalore. Nebo si alespoň domněle myslel, že to bylo ve slumu – dokud mu dívka nevysvětlila, že v žádném slumu nikdy nebyl. Rozvíjí se narace, u níž je cíleně divák dívčiným zpochybňováním skutečnosti místy nucen přemýšlet o tom, jestli se vše skutečně stalo.
Pobyt v Bangalore se odehrává mezi jedním stolem, stoličkou a velkou dvoubarevnou plachtou stanu, která je na začátku představení vměstnaná pod stolem. Herci ji zpod stolu rychle vytáhnou, jako by se vyvaloval všechen odpad a hnus z Bangalore ven na svět. Stanová plachta svou variabilitou plní mnoho funkcí. Jednou slouží jako dívčino výrazné, oranžové sárí, jindy jako peřiny, pod něž se schovává dvojice milenců. Jejich postupné vzplanutí kontrastuje s tématy tam venku, ve společnosti. Dvě těla pohlcená vášní se mohou na chvíli ztratit z globalizovaného světa, kde se musí popasovat s rasismem, chudobou, předsudky a kde neustále visí ve vzduchu otázka: „Koho je to vlastně chyba?“. Tematizuje se, jak Evropané vnímají ženy v Indii, ale i co si na oplátku lidé v Indii myslí o nás Evropanech.
Globalizovaný svět v inscenaci symbolizují i kostýmy herců. Oba hrají v téměř totožném oblečení – džínech a bílých tričkách, zbavených individuality. Významotvorným prvkem jsou i čokoládky, které každý divák zná z hotelových servisů a jež se vyrábějí ve velkém. Slouží hostům k oslazení života, aspoň k minimálnímu zaplácnutí hotelové nudy.
Při setkání s vědcem Tomášem a záhadnou indickou dívkou je však nuda to poslední, co hrozí. Autora Josefa Pánka šlo po představení ve večerních hodinách zahlédnout na střeše DAMU obklopeného celým brněnským souborem. Asi diskutovali o inscenaci, knize, Indii, prostředí, ve kterém žijeme, a snažili se při tom, jak říká sám soubor, „porozumět hlavně sami sobě“. Aby nemuseli z tohoto světa urychleně „zdrhnout“.
Reverzní dveře, Brno – Josef Pánek: Zdrhnout z Indie. Režie a dramaturgie Kamila Konývková Kostřicová a kol., asistentka dramaturgie Veronika Koloušková, světla a hudba Jonáš Konývka. Premiéra 27. srpna 2021 v Klubu Leitnerova (psáno z představení 10. 6. 2022 na DAMU v rámci festivalu Zlomvaz).
FOTO: Juan David Cevallos