Pár letmých úvah o ženství

Veronika Macková

Dobré děvče odmítá mužovo pozvání k tanci jedině v případě, že ho dříve vyzval jiný muž. Dobré děvče umí péct chleba a po svatbě přijme manželovo jméno. Dobré děvče dělá i věci, které ho nebaví. Dobré děvče vyhoví všem společenským očekáváním, aniž by je jakkoli zpochybňovalo. 

Tvůrčí tým dvou hereček a jedné scénografky se rozhodl vytvořit autorskou inscenaci na téma ženství a jeho podob v rámci otevřené výzvy bratislavského Divadla NUDE, které se věnuje výhradně ženské tematice. V anotaci je zmíněn nonkonformismus a potřeba konfrontovat stereotypy související s požadavky na „správnou ženu“. Patrná je chuť ze začarovaného kruhu očekávání od holčiček, žen a dívek vystoupit. 

Rámec příběhu tvoří rozhovor u vína, který představuje jakýsi bezpečný prostor pro všechny tři protagonistky, z něhož se pak skrz rytmizované pohyby přesouvají k jednotlivým aspektům ženskosti, jenž považují za palčivá. Autorky nejdříve prostřednictvím objektů – ženských a pánských tanečních bot – ohledávají téma etikety, která přináší nerovnost mezi pohlavími, určuje společenskou hierarchii a zdánlivě nejde změnit či zpochybnit. Z pohádky o botách, ve kterých dívka nikdy nepřestává tančit, dokud jí kat neusekne nohy, vyvstává i téma utrpení pro krásu a nepohodlí v oděvech, které jsou často hodnoceny podle toho, jak lahodí mužskému oku. 

S tématem těla se pracuje nadále, tři ženy se zpovídají ze svých zdravotních problémů, tělesných nejistot a scénografka kreslí do skicáku postavy divaček, které podle ní sedí nakřivo. V projekci na zadním plátnu se po chvíli objeví SMS konverzace, z níž čteme, že ženy jsou krev a mléko proto, že menstruují a kojí. Peče se chléb i pomyslný partnerský vztah mezi mužem a ženou, diskutuje se o vztazích. Performerky načrtávají témata porodů a umělých oplodnění, svateb, neustále tiká kuchyňská minutka. Jednotlivé objekty (boty, maňásci, uříznutá hlava panenky) na zemi symbolicky zarámují papírovou páskou, k „obrazům“ přiloží popisek, jehož obsah si v tu chvíli ještě nelze přečíst… A vrátí se k hovorům u vína. 

Po skončení se můžeme projít mezi jednotlivými objekty, u nichž čteme: „Můžeš si za to sama!“ nebo „Když jsme to vydržely my, vydržíš to i ty!“. Vidíme „relikvie ztraceného ženství“, tradiční rodinu nebo půvab Rose, když ji ve filmovém Titaniku maloval Jack. Inscenaci tak nelze upřít podrobné hledání a důkladný rozbor témat k problematizaci. Ale snad právě kvůli jejich množství se klouže po povrchu jednotlivých problémů, aniž by se autorky oprostily od informativního přístupu. Inscenace dlouhá necelou hodinu se tak stává dobrým děvčetem sama o sobě – je milá a jemná, možná zmíní, že by se jí něco líbilo dělat i jinak, než jak je běžné, ale pak se znovu stáhne do ústraní. Stejně jako dobré děvče se cudně usměje a odejde, aniž by bylo možné zapamatovat si její tvář nebo zjistit, v čem je výjimečná.

Vysoká škola múzických umení v BratislaveMonika Štolcová, Roberta Krmášková, Laura Černáková: Len dobré dievča. Autorky konceptu, režie, hrají Monika Štolcová, Roberta Krmášková, Laura Černáková. Dramaturgie Marek Godovič. Scéna a kostýmy Laura Černáková. Psáno z představení 8. června na DAMU v rámci festivalu Zlomvaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *