Recenze

Co je vědomí? Co je nevědomí? Co je mysl? Ty a mnohé další otázky si klade performer Arman Kupelyan společně s tvůrčím týmem inscenace Playground of the Unconscious Self, která zakončila třetí festivalový den a přiblížila divákům tématiku nevědomí. Kupelyan vytvořil originální postavu, s jejíž pomocí demonstruje útržky z vlastního vnitřního světa. Zároveň vytváří dialog mezi personifikovaným nevědomím a osobou, ve které je uvězněno, či se samotným divákem.

Jeden byt za pandemie a návštěvník na objednávku. V pátek uvedli studenti mezinárodního programu autorského herectví na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU inscenaci vlastního textu The Visitor. Autory dystopického dramatu jsou Natali Spasova a Viktor Buzharov, který v představení také sám vystupuje. Inscenace stojí především na postupném odhalování příběhu a fikčního světa, který není tak vzdálený od naší reality.  

Katedra činoherního divadla pražské DAMU uvádí drama Mariuse von Mayenburga Perplex. Diváci Zlomvazu měli možnost inscenaci zhlédnout ve čtvrtek v prostorách jedné z činoherních učeben. V ní stojí čtvercový, čistě bílý půdorys o dvou bílých stěnách se zadním vchodem, jedním gaučem, konferenčním stolkem a kytkou. Celá místnost je o pár stupňů natočena k divákům. Je to sterilní místo, které má být domovem. Upuštění od zútulnění takto osobního prostoru jednoznačně odkazuje k tématu ztráty domova. Od počátku tušíme, že s bytem něco není v pořádku. Tenhle byt zkrátka trochu smrdí.

Ak by som si mala spomenúť na najväčšie divadelné zážitky tohtoročného festivalu Zlomvaz, bolo by medzi nimi rozhodne bábkové predstavenie Veľké putovanie Vlasa a Bradu. Inscenácia, ktorej autormi sú bábkoherci z magisterského štúdia na bratislavskej VŠMU, je veľký úlet z ich strany aj pre diváka. Od začiatku predstavenia si ho užívate so zvyškom hľadiska, smejete sa, uškŕňate vďaka teleportu do detstva pomocou hereckých výkonov a humoru pre vzdelaného diváka.

Co je to luminofor? Luminofor „je inscenovaný koncert napsaný pro nástroj z jiného světa. Nástroj vytažený z hloubi černé díry, kde se realita potkává s nekonečnem,“ odpovídá mi anotace autorské inscenace Matěje Šumbery a Emila Rothermela. Když se ale ponořím do větší hloubi internetu (Wikipedie), dozvídám se o luminoforu další informace, které v mé hlavě s předchozími nekorelují: „Luminofor je látka schopná pohlcovat energii ze záření a následně ji vyzařovat ve formě světla. Luminoforem je pokrytý vnitřní povrch všech zářivek, některých výbojek a je jím pokrytý LED čip u světelných diod svítící bílým světlem.”

Ženská prostituce je ožehavé, ale v umění atraktivní téma, kolem kterého stále panuje spousta mýtů, stereotypů a předsudků. Dostane se mu v tanečním provedení originálního zpracování?

Jedním ze závěrečných bodů programu letošního festivalu Zlomvaz byla inscenace Equus. Adaptaci díla britského dramatika Petera Schaffera přivezli studenti brněnské JAMU. V úsporných prostorech jednoho z ateliérů dokázali zprostředkovat dynamický i působivě mystický zážitek.

Kdesi hodinu cesty za Moskvou se nachází malé městečko s pár obyvateli. Je těžké se do něj vůbec dostat, okolo projíždějící vlaky tam totiž málokdy zastavují. V místním obchodě seženete sotva pár vajíček, konzervy, alkohol a sirky. A když půjdete pěšky kousek doleva směrem k lesu, ocitnete se před domem, jehož tajemná zákoutí se svými příběhy se vám pomalu začnou odkrývat.

Projekt, který vznikl během třetí vlny pandemie na Slovensku, si určuje za cíl přinést výpovědi o snech i bolestech studentů herectví na Akadémii umení v Banskej Bystrici. Po uvedení v Praze zanechal otázku, jestli covidové projekty s terapeutickým podtextem (nebo přímo účelem?) mají potenciál obstát před živým publikem.

Nakladatelství Argo v roce 2017 vydalo útlou novelu a prvotinu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn. To, že kniha sklidila obrovský úspěch, se projevilo nejen získáním Magnesie Litery, ale také tím, že si hned dva divadelní soubory čerstvou novinku vybraly k inscenování. První byla pražská Meetfactory, jako druhý se novelou inspiroval brněnský soubor Reverzní dveře z JAMU. Novela v sobě nese ryze aktuální téma globalizace a dotýká se i společensky diskutované klimatické krize.

Na les môžeme hľadieť ako na priateľa, ako na bezpečný priestor, ale aj ako na miesto, kde nám môže čokoľvek ublížiť. Aj v detských očiach sa to tak môže javiť. A čo tak ešte v očiach dieťaťa, ktoré sa na putovanie lesom vyberie samo?

Autorská inscenace Umlčané studentů Vysoké školy múzických umení v Bratislave vznikla jako reakce na situaci v Afghánistánu, zejména na systematický útlak tamních žen. Zároveň hledá odpověď na otázku, jak lidé v západní společnosti na lidské utrpení reagují, zvlášť pokud je jim poměrně vzdálené.

Pohádka o lese, léčivých bylinách, ale i o kopřivách, o Sestře a Bratrovi, lidské hamižnosti, dobrotě a souladu s přírodou. Především ale společné prožití času v šeru mezi vůní sušených rostlin. To je inscenace Lesem studentů Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU.

Marie (Barbora Lohniská) přichází 1. května večer z práce do jednoho z mála prostředí, kde se cítí opravdu komfortně a jistě – do svého malého útulného bytu. Dnešní večer pro ni ale zdaleka nebude tak klidný, jak se jí zprvu zdálo. Navštíví ji totiž víla lásky (Kateřina Dojčánová) a pokusí se její život vyslat nečekaným směrem, zcela mimo čtyři bezpečné stěny.

Introverze a divadlo, jde tahle kombinace vůbec dohromady? Že se nejedná o jasné neslučitelné protiklady, ale pouze o jedno z možných nazírání na divadlo jinou perspektivou, dokazují tři studentky KALD DAMU v inscenaci Divadlo introvertů uvádí: *** nebo nevím. 

První festivalový den ve svém programu nabídl domácí inscenaci Červ v srdci člověka z produkce Katedry činoherního divadla DAMU. Do útulného prostoru Řetízku přichází režisérka Kateřina Volánková a dramaturgyně Kristýna Nebeská s autorskou inscenací opírající se o životní osudy jedné americké a dvou britských spisovatelek dvacátého století: Sarah Kane, Sylvie Plath a Virginie Woolf. 

Dobré děvče odmítá mužovo pozvání k tanci jedině v případě, že ho dříve vyzval jiný muž. Dobré děvče umí péct chleba a po svatbě přijme manželovo jméno. Dobré děvče dělá i věci, které ho nebaví, a baví jeho. Dobré děvče vyhoví všem společenským očekáváním, aniž by je jakkoli zpochybňovalo. 

Prvním večerním představením uvedeným v DISKu v rámci festivalu Zlomvaz byla polská studentská inscenace Ojcowie (Otcové). Studenti krakovské Akademie divadelních umění Stanisłava Wyspiańskiego v ní pojednávají o otcovství a s ním spojenými problémy a otázkami. Z perspektivy mladých a bezdětných mužů tak nahlížejí na to, jaké to je být otcem a jaké jsou jejich osobní ambice v rámci otcovství. 

Napjatě očekávaná novinka dvou studentek z kateder tance a nonverbálního divadla ve formě netradičního terapeutického sezení. Fúze tance, fyzického divadla a fight clubu vás provede hádkou, naštváním a uvolněním. Jak to dopadne?

Vzpomínám si, jak jsem před několika lety četl knihu rakouského spisovatele Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse a jak mi přišla nesmírně nudná. Možná byla chyba na mé straně, možná jsem ji zkrátka jen nepochopil. O to zvědavější jsem byl, jak se s nesnadným textem utkají studenti Divadelní fakulty JAMU.