Autor: Kristýna Vinařová

Vyjdi na světlo

Jedním ze závěrečných bodů programu letošního festivalu Zlomvaz byla inscenace Equus. Adaptaci díla britského dramatika Petera Schaffera přivezli studenti brněnské JAMU. V úsporných prostorech jednoho z ateliérů dokázali zprostředkovat dynamický i působivě mystický zážitek.

Vřelé pozvání na kraj světa

Kdesi hodinu cesty za Moskvou se nachází malé městečko s pár obyvateli. Je těžké se do něj vůbec dostat, okolo projíždějící vlaky tam totiž málokdy zastavují. V místním obchodě seženete sotva pár vajíček, konzervy, alkohol a sirky. A když půjdete pěšky kousek doleva směrem k lesu, ocitnete se před domem, jehož tajemná zákoutí se svými příběhy se vám pomalu začnou odkrývat.

Poprvé na terapeutické pohovce

Projekt, který vznikl během třetí vlny pandemie na Slovensku, si určuje za cíl přinést výpovědi o snech i bolestech studentů herectví na Akadémii umení v Banskej Bystrici. Po uvedení v Praze zanechal otázku, jestli covidové projekty s terapeutickým podtextem (nebo přímo účelem?) mají potenciál obstát před živým publikem.

Zdrhnout z doby, ve které žijeme

Nakladatelství Argo v roce 2017 vydalo útlou novelu a prvotinu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn. To, že kniha sklidila obrovský úspěch, se projevilo nejen získáním Magnesie Litery, ale také tím, že si hned dva divadelní soubory čerstvou novinku vybraly k inscenování. První byla pražská Meetfactory, jako druhý se novelou inspiroval brněnský soubor Reverzní dveře z JAMU. Novela v sobě nese ryze aktuální téma globalizace a dotýká se i společensky diskutované klimatické krize.

Roztříštěné pohledy na utrpení

Autorská inscenace Umlčané studentů Vysoké školy múzických umení v Bratislave vznikla jako reakce na situaci v Afghánistánu, zejména na systematický útlak tamních žen. Zároveň hledá odpověď na otázku, jak lidé v západní společnosti na lidské utrpení reagují, zvlášť pokud je jim poměrně vzdálené.

Devět kilo cigaret a ztracených iluzí

Podvečer páteční utápěl jsem v lihu, neb nebylo jiného východiska. Poté, co jsem frivolní Jiřině předal slovník spisovné češtiny, aby se konečně naučila správnému používání slov, zavedl jsem své kroky ku střeše DISKu. Opět. Objednal jsem si nápoj, jenž zove se Teleport.

Vidíme v tom pořád smysl

Vladimír Novák je vědecký pracovník a odborný asistent na KALD DAMU, pedagog režie a divadelní antropologie v rámci studijní specializace Divadelní tvorba ve specifických skupinách. Je tvůrcem a garantem stejnojmenného projektu (dříve Divadlo jako socializační možnost), který je realizován od roku 2000 v Zahradě, poskytovateli sociálních služeb Kladno. V roce 2003 založil uskupení Divadlo 4XPĚT, které se později přejmenovalo na Divadlo Vzhůru nohama. V současné době se ve své umělecké činnosti věnuje převážně integračním divadelním aktivitám s lidmi s mentální retardací. Vydal několik publikací, např. Výtvarná tvorba lidí s postižením – na hranici mezi uměním outsiderů a art brut. Dramaturgicky a režijně spolupracoval s Divadlem Continuo, Divadlem Nablízko, Divadlem Lampion a Středočeským divadlem Kladno.