Ach, jak slibně zněla v zvukovodu ona představa závěrečné veselky na lodi! Jak slibně! Leč od prvního momentu nacházel jsem mnoho karambolů. Dostati se z DAMU na ono vzdálené místo zdálo se býti trestem. Povozem tramvajovým bylo nutno jet více než deset minut. A to jest nemilé. Byl jsem vystresován.
Rubrika: Jiřina versus Vincent
Respirace, regenerace, reinkarnace
Když jsem zjistila, co se bude v pátek večer na Zlomvazu dít, uvědomila jsem si, že pořadatelé akce bezpochyby nastavují zrcadlo dnešní společnosti. Fotbal. Fotbálek. Fočus. Kopaná. Každý ho dnes hraje. Tento sport ale nikdy nepatřil k mým oblíbencům – vždycky jsem se raději oddávala tajům čínského umění čchi-kung. Doufala jsem ale, že bych mohla v Sokolovně potkat Lakšmí, a tak jsem přeci jen vyrazila.
Devět kilo cigaret a ztracených iluzí
Podvečer páteční utápěl jsem v lihu, neb nebylo jiného východiska. Poté, co jsem frivolní Jiřině předal slovník spisovné češtiny, aby se konečně naučila správnému používání slov, zavedl jsem své kroky ku střeše DISKu. Opět. Objednal jsem si nápoj, jenž zove se Teleport.
In kratom veritas
Třetí den Zlomvazu jsem se rozhodla napravit své chyby z prvního dne a zabalit si více kamenů pro štěstí. Výjimečně jsem upřednostnila zástupce z vlastní rodinné sbírky – žlučníkové kameny, které se v naší rodině předávají z generace po generaci.
Zde květy nekvetou, zde se střílí
Konec čtvrtečního dne byl věru prapodivný. Byl jsem znaven z večerů předešlých. Kolik bezesných nocí je člověk nucen během festivalu prožíti, než zemře zcela? Nepomohlo ani to, že jsem v redakci vypil všechno kafe, které mělo vystačiti až do konce Zlomvazu. Začínám pociťovat neblahé palpitace mého srdce. Můj hrtan zdá se býti z neustálého kouření ve stádiu rozpadu. Snad opravdu brzy ulehnu v hrob. Smutno mi je jak v hodině smrti. Tak teskno všude, kam zří zrak.
Spalující žár lásky, ohně a zmaru
Středeční den se nachýlil ku večeru rychleji, než jsem myslil. Červ v mém srdci hlodal intenzivněji. Ach, pokud se tvé jsoucno vyskytlo na představení Červ v srdci člověka, jistě mi dáš za pravdu, můj drahý poutníče.
Jiřininy středeční konstelace
V pomyslném kritickém žebříčku bych dala včerejší akci tak tři hvězdičky z pěti. Určitě ne „na vlastní nebezpečí“, ale ani „nenechte si ujít“. Začátek byl dost krušný. Na letošní Zlomvaz bych totiž normálně ani nepomyslela, kdybych nedostala exkluzivní pozvánku od pořadatelů festivalu, abych si přijela napsat nějaký ten textík. Navíc mi hvězdné konstelace naznačovaly, že bych měla po dlouhé době opustit svoji komfortní zónu a vyjít mezi lidské bytosti.
Vincentova pouť (na Zlomvaz)
Do Prahy jsem přispěchal za časného kuropění. Nebesa byla tou dobou ještě mladá a zpěv ptactva nutil k pomyšlení, že jednoho dne zmizíme ze světa stejně tak jako oni. Snídal jsem klasicky – kafe, tři cigarety a existenční zmar.