Štítek: Jiřina

Když jsem zjistila, co se bude v pátek večer na Zlomvazu dít, uvědomila jsem si, že pořadatelé akce bezpochyby nastavují zrcadlo dnešní společnosti. Fotbal. Fotbálek. Fočus. Kopaná. Každý ho dnes hraje. Tento sport ale nikdy nepatřil k mým oblíbencům – vždycky jsem se raději oddávala tajům čínského umění čchi-kung. Doufala jsem ale, že bych mohla v Sokolovně potkat Lakšmí, a tak jsem přeci jen vyrazila.

Třetí den Zlomvazu jsem se rozhodla napravit své chyby z prvního dne a zabalit si více kamenů pro štěstí. Výjimečně jsem upřednostnila zástupce z vlastní rodinné sbírky – žlučníkové kameny, které se v naší rodině předávají z generace po generaci.

V pomyslném kritickém žebříčku bych dala včerejší akci tak tři hvězdičky z pěti. Určitě ne „na vlastní nebezpečí“, ale ani „nenechte si ujít“. Začátek byl dost krušný. Na letošní Zlomvaz bych totiž normálně ani nepomyslela, kdybych nedostala exkluzivní pozvánku od pořadatelů festivalu, abych si přijela napsat nějaký ten textík. Navíc mi hvězdné konstelace naznačovaly, že bych měla po dlouhé době opustit svoji komfortní zónu a vyjít mezi lidské bytosti.