Veronika Macková
Kdesi hodinu cesty za Moskvou se nachází malé městečko s pár obyvateli. Je těžké se do něj vůbec dostat, okolo projíždějící vlaky tam totiž málokdy zastavují. V místním obchodě seženete sotva pár vajíček, konzervy, alkohol a sirky. A když půjdete pěšky kousek doleva směrem k lesu, ocitnete se před domem, jehož tajemná zákoutí se svými příběhy se vám pomalu začnou odkrývat.
Muž, který tenhle dům postavil, pracoval jako filmař – točil sovětskou armádu v Afghánistánu. Po rozpadu Sovětského svazu nevěděl, co dělat, a tak začal stavět dům z věcí, které měl na půdě. Do pokojíku pod střechou, který se nachází v domku se strmými schody, se nastěhovala scénografka Daria Gosteva. Žila v něm šest let a některé situace, které se tam odehrály, zpracovala do něžné a vizuálně působivé komorní inscenace.
Totemové loutky, vyřezané v náznacích, se pohybují po plošině ze starých dveří, zatímco ve voice-overu, doplněném zvukovými nahrávkami, zní příběhy o každodennost Darji, Sonji a jejich sousedů se širší rodinou. Za okny vlaku do Dačného, v němž zpívá starý válečný veterán, hustě sněží. Dění osvětlují malé svíčky a navozují pocit intimity a vřelosti domácího krbu. Hru na schovávanou sousedovic dětí a fotografování zdánlivě banálních momentů doplňuje hororový příběh o invazi sršňů, pohádka o třech bohatýrech nebo úsměvná epizoda o ukrývání darovaného živého kohouta v koupelně, aby ho nezakousl ďábelský kocour. Klacíky, větve, kmeny stromů i hrubá lýkovina, použité na materiály objektů, podporují dojem láskyplného kutilství.
Místo vzdálené hodinu cesty vlakem od hlavního města je magickým územím. Utajeným hájemstvím, v němž se jeho obyvatelé cítili skutečně šťastní. I když dům velmi proměnil svou tvář, jak vyplynulo z následného povídání s autorkou nad čajem, zůstal pevně v jejích vzpomínkách. Stýskání nad místem, kde se cítila tak, jako nikde jinde, převedla autorka do hodiny v přítmí. Zve diváky dovnitř, do kuchyně z okenních rámů, uvaří jim čaj a příběhem je jemně, ale pevně, obejme. Tenhle domek by měl navštívit každý, protože pocit domova se slovy popíše jen těžko.
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze – Daria Gosteva: Moskva – Dačnoje. Režie, dramaturgie, výprava a hraje Daria Gosteva, hudba Frieda Gawenda. Psáno z představení 11. 6. 2022 na DAMU v rámci festivalu Zlomvaz.
