Sára Pospíšilová
Ambasadorkou letošního Zlomvazu je Denisa Barešová, která je absolventkou činoherního herectví na DAMU. Jaký má k Zlomvazu vztah a jak se po odehraném představení odreagovává? Dovolili jsme se jí zeptat na pár dotazů vztahujících se k otázkám duševního zdraví i divadla.
Jak se těšíš na letošní Zlomvaz?
Když jsem ještě studovala na DAMU, Zlomvaz mě vždycky strašně bavil, takže se moc těším. Hlavně se těším na to, že se potkám s lidmi, které jsem dlouho neviděla. Vždycky je to pro mě taková milá společenská událost. Zlomvaz teď navíc vychází na dobu, kdy mám úplně volno, což je skvělý.
Máš tedy naplánovanou návštěvu nějakých inscenací?
Určitě se přijdu podívat na jamáky a na VŠMU.
Určitě jsi během svého studia na DAMU několik Zlomvazů zažila. Jak na ně vzpomínáš?
My jsme moc z toho festivalovém programu neměli, protože jsme měli pořád normálně výuku. Moc prostoru pro to, abychom chodili na inscenace a účastnili se programu, jsme neměli. Ale vždycky byly skvělý ty mejdany.
Na DAMU jsi vystudovala činoherní herectví. Je pro tebe hraní určitý způsob relaxu? Přijde ti, že herectví obsahuje nějaké relaxační aspekty, díky kterým se dá na chvíli zapomenout na všední problémy?
Jako relax bych to úplně nenazvala, spíš bych řekla, že je to taková dekompresní komora – uvolní se nějakej tlak. Taky si myslím, že každý k tomu má jiný přístup, každý to má jinak. Někdo, když hraje, tak potkává sám sebe, někdo zas odkládá sám sebe a jde do někoho jinýho. Myslím si, že je to určitě terapeutický. Relaxem bych to nenazvala, myslím si, že je to taková stálá tenze, která samozřejmě může být i pozitivní, ale nedochází tam podle mě k nějakýmu relaxačnímu uvolnění.
Vzhledem k tomu, že samo herectví je mnohdy celkem dost psychicky i fyzicky náročné, jak se ty sama po odehraném představení odreagováváš? Máš nějaké rituály?
Když mám čas, tak si dám ideálně sprchu. Po představení většinou mívám zvýšenou teplotu, takže se musím zchladit. Když je zima, tak ráda chodím na vzduch. Já jsem hodně vysazená na chlad, protože mi dělá dobře. Rituály jako takové žádné nemám, ale vím, že po představení potřebuju čas a klid. Když můžu, tak jdu třeba pěšky domů.
Přijde ti, že se na DAMU zlepšuje přístup k řešení otázek zabývajících se duševním zdravím?
Určitě se teď tohle téma otevřelo, což je v dnešní době, myslím si, už dost pozdě, ale je dobře, že se tak stalo. Já jsem teď na DAMU x let nebyla, takže nevím, jak to tam teď je a jak to tam chodí. Ta otázka se otevřela, ale nevím, jestli nastaly nějaký změny. Na to jsem sama zvědavá a doufám, že se o tom s někým budu moct na Zlomvazu pobavit. Jestli se dělají v praxi nějaké kroky pro to, aby se duševní zdraví na DAMU udržovalo, tak je to jenom dobře.
Co je pro tebe opravdový odpočinek? Jak by vypadal tvůj ideální wellness den?
Úplně ideální je, když mám celý den volno, když nemám ani jednu povinnost. Spíš je ale lepší, když mám to volno dva dny, protože ten jeden prázdnej den se stejně připravuju na práci, co následuje. Když si to vezmu jako úplně ideální den, tak se vzbudím bez budíku, dám si v posteli čaj, přečtu si kapitolu z knížky, vůbec neotvírám telefon ani počítač, převlíknu se, vezmu si plátěnku, jdu na trh, nakoupím něco, co je zrovna na trhu, jdu domů, jdu třeba na jógu, dám si kafe, hodně chodím. V ten den je pro mě nejdůležitější nevytvářet si na sebe jakýkoliv nároky. To je podle mě základ všeho. Můj ideální den ještě je, když stihnu kino nebo divadlo.
Viděla jsi v poslední době nějaké inscenace, které se zabývaly duševním zdravím?
No… Viděla jsem teď hodně inscenací, ale nic se asi úplně nezabývalo duševním zdravím. Určitě se tomu teď autorská tvorba věnuje, ale na ničem obdobném jsem teď nebyla.
Jedna z forem relaxu může být i smích, a proto bych se tě chtěla zeptat na to, co tě naposled rozesmálo nebo co ti udělalo radost?
Určitě to bylo včera, když jsem byla po delší době s mojí rodinou a pejskem, takže mě určitě rozesmálo něco ohledně pejska. A ještě když jsme byli společně nakupovat v IKEA, tak to byla hrozná sranda!
