Dvacetiminutová chuťovka o všech mužských polohách… i těch feminních
Muži, páni, chlapci, hoši – ti všichni se prolínají mezi sebou ve zmateném, uspěchaném tempu, určovaném výrazně rytmickou hudbou (Ondřej Rozum, Anna Kolářová). Spěch, symbol dnešní doby, shlukuje performery do zdánlivě homogenního tělesa, jež vykazuje tu nesourodé, tu synchronní pohyby, vždy však bezpodmínečně podřizující se rytmu hudby. Jednotlivá těla bojují s diktátem pohybů, které připomínají vojenský dril. Dominuje snaha o vymanění se ze zavedených mantinelů, narušení struktury, odkrytí vnitřní podstaty, jež je mnohdy odlišná od našich pod kůží zarytých představ, jak má vypadat správný muž.
Třem z performerů (Vojtěch Koběrský, Adam Capouch, Tadeáš Chmel), kteří se o vykročení mimo zavedené předsudky snaží nejintenzivněji, se tento krok ven podaří, avšak za cenu toho, že je ostatní performeři symbolizující klasický mužský svět opustí. Diváci pak mohou sledovat tři muže, jejichž energie je křehká i silná, něžná i hrubá, pohyby ladné i trhané. Odkrytím své feminní stránky nabízí trojice odlišný pohled na definici mužství a formuluje otázky, dle jakých vlastností bychom měli mužství charakterizovat a zda je to vůbec potřeba.
Stejně jako ženy během diskuse o rovnoprávnosti v umění hledaly své místo v patriarchálním světě, trojice performerů se tázala, zda jsou dostatečně silní, odvážní či svalnatí, aby dostáli své mužské role. V Is this enough? se na jevišti svádí emocionálně vypjatý zápas mezi individuální přirozeností a očekáváním – zápas, který zažívá každý člověk, když pátrá po své pozici v extrémně ambivalentní společnosti.
S důrazem na vnitřní rozpolcenost duší je krátká taneční performance nabitá emocemi. Minimalistické řešení scénografie, světel i kostýmů dává vyniknout fyzickému a výrazovému prožitku. Vrchol choreografie (Adéla Kašparová) představuje poslední statická minuta, během níž performeři stojí téměř nazí, konečně volní. Takoví, jací jsou. Finally enough.
autorka: Kristýna Businská
