ŘEČIČKY, SVIŇO
Reflexe - ŘEČIČKY
Tak nejdřív jsem myslel, že půjde jen o řečičky. Když to začalo, vypadalo to na řečičky kolem sexu. Dvojice protagonistů trefně obsazená podle charakterů postav však rozehrává vztah přecházející pozvolna od sexu k milostnému vztahu. Tak jak to v životě občas bývá. Dominantní studentka potkala mladého architekta, který stejně jako ona prostě proplouvá životem (a občas si snad i něco dá - alkohol, cigaretu, drogy).
Scénografie je decentní, ovšem "poloaréna" (šíleně široké kukátko) klade na diváka nárok, aby se natáčel do stran, a navíc je na něj kolikrát namířeno světlo, aby i on zakusil (byť v poměrně menší míře) záři reflektorů. Proto si dovolím zaprotestovat a vyslovit se pro to, aby měl divák klid k vnímání příběhu. Co se herectví týče, jedná se o komorní způsob hraní, žádná stylizace, velká gesta. Padne zde nanejvýš nějaká ta facka či ostřejší slovo.
Jak už bylo řečeno, vztah postav je postaven na jejich charakteru. Ľubomír Bukový jemnými tahy přesně vykresluje povahu nesmělého či spíše distingovaného mladého muže. Kdyby se už zdálo, že by ho dívka mohla převálcovat, dokáže rázně prosadit svou. Herecký výkon vede v rámci milostné hry tak, až člověk věří, že se do své herecké partnerky zamiloval. (A kdo se v tomto duchu ptá, zda skutečně spolu herci něco mimo jeviště nemají, musím přiznat, že když jsme vycházeli zadním vchodem Řetízku, objímali se!!) :) Tatiana Poláková naproti tomu a opět v řádu věci staví svou postavu na charakteru zprvu nepřístupné dívky, která neustále zůstává nad věcí a kdyby náhodou nad věcí už nebyla, tak si aspoň pořádně zanadává na celý svět. Její nadávky formátu "sviňo" nebo "do piči" nebyly nijak strojené. Dalo by se říci, že to prostě cítila. Jako herečka je to dívka subtilní, menší postavy a velice zajímavých rysů obličeje (rozhodně není dívkou ze žurnálů), má příjemný hlas.
Hra byla napsána dvojicí autorů přímo pro tyto dva herce, čímž získává inscenace na svém kouzlu. Slabších chvilek, kdy by se člověk mohl začít nudit, je minimum. Hlavně se tedy hovoří, ale ne nijak stereotypně, obě postavy rády vtipkují, takže ani o smích není nouze. Škoda závěru hry, kdy se jejich příběh nijak dramaticky neuzavře, napětí, které mezi nimi po dobu celého představení bylo, se nijak neuzavřelo a dost dobře bychom je mohli po přestávce vidět po dvaceti letech, kde by teprve došlo k rozuzlení. To je jediná zásadnější slabina a otrlejším divákům (zvyklým na vulgární výrazy) lze inscenaci bez výhrad doporučit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Festival ZLOMVAZ 2006 pořádá Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Spolupořadatelem festivalu je Hlavní město Praha.